!!!

Tak se nám to pomalu blíží. Já jsem před chvílí dobalila krabice a čekám na Báru, abychom je mohly poslat. Je jich dost. Každým rokem víc... Letos jsem skončila na čísle 6 a 1 společná.

Tady je pár mobi fotek z posledních pár dní. 

Royal city / Dragon palace / whatever / nádherný luxusní bytový komplex s kluzištěm.. no kdo by tam nechtěl žít?!

 Převoz rhodéského ridgebacka na xémáji.

Bubble tea i v Hanoji!

 Smažený balán

Nemáme dveře, ale zase mám čas na fotky!

Winter mix, a set on Flickr.

Rozbily se nám dveře. Nejdou vůbec zavřít. Záhadným způsobem se vylomil celý spodní pant - a to se k nich chováme o moc líp než Monkáči.

To zas bude krys...

Nejde to opravit.

Musí se to vyměnit.

To ale nejde dneska.

A možná to nepůjde ani zítra. Mám prý s myšákem z phòng quản lý soucítit, říká. Protože se asi snaží.

Já myslim, že kecá.

Znamená to, že tu musí minimálně jedna z nás zavřená celej den!!! a to se zrovna oteplilo!!!

Tady na kolejích se totiž krade luôn (hned) !!!

Uuuaaaaaa!

M.

Love x Hate

To byl ale dneska zase den.

Hanoj je město paradoxů a člověka každých pět minut napadá, jak je vůbec možné mít k něčemu mít takový love x hate vztah. Tenhle love x hate mód se mění přibližně každých 10 minut a večer si to člověk hezky pěkně sečte a podle toho vyhodnotí, jaký měl den.

Dnes zatím těžko říct :-)

Ráno jsme byli se třídou na návštěvě doma u naší učitelky, což je celekm vždycky legrace a zejména pak když se jedná o naší cô Vân, která je ve svých osmačtyřiceti letech totální laškovní micána se sice vietnamskými, ale zato velmi moderními názory a zajímavým životním osudem. 

Pak jsme šly s Bubou do institutu sinovietnamských studií, kde knížky, pro které jsme tam šly, samozřejmě nebyly okopírované. 

Pak hned do knihovny EFEA, kde jsme se skamarádily s panem knihovníkem, vyzvedly další kížky, které byly samozřejmě perfektně okopírované (je to oáza klidu a míru, kombinace západního vědeckého ústavu a všeho, co člověka na Asii může bavit v nádherné koloniální vile. Ach ti Franouzi...).

Následovala cesta do Národní kinhovny pro další knížky, které jsme si tam chtěly okopírovat (když už to jde, protože posledních pár týdnů jsme strávily focením starých knih fotoaparátem, páč jsou tyhle knihy děsně cổ - tedy starobylé - a kopírovat se nesmí. 

To by člověk pochopil za předpokladu, že by se o ty knihky někdo nějak staral a ne v momentě, kdy se rozpadají, jsou zelené plísní a prožrané od červů.. no což... aspoň že máme ty fotky no. Bohužel knihy, které jsme si tam chtěly kopírovat dnes nakonec nemáme. Copy paní totiž vehementně tvrdila, že je nemůže zmenšit na formát A4 (2 strany A5 na 1 A4), protože...eeee,  prostě to nejde! Không được a basta. 

Sousloví không được - není možné - je zde naprosto základní a člověk si život bez něj už ani neumí představit (taky je to asi první věc, se kterou se tu setká). Dokonce jsme za ní vlezly do photocopy kukaně a vysvětlovaly, že je možné formát zmenšit tak, aniž by člověk přišel o půlku textu - jak nám vysvětlovala, ale když không được, tak không được.

V kavárně knihovny chtěly za kafe 50 Kč. COŽE???  Blázni.. 

Šly jsme tedy do jiné kavárny (Panacea) a dostaly jako pozornost podniku toust s paté. ???!!!

Po cestě zpátky nás šokoval pes, běžící v pruhu s motorkami - normálně totiž pes běží vedle mota na řetízku a nebo se veze mezi nohama řidiče.

 

No a to je zatím všechno, tak uvidím, jak to dneska přepočítam, ale asi dobrý!

M.

Topení po celý den

Ve škole jsme se bavili o topení - ve třídě je zima, jako všude jinde (navíc dneska pěkkně phunovalo). I přes to však Kim z KLDR (stejně tak jako většina Vietnamců) chodí stále jen v pantofličkách - dépících. 

Tak jsme si povídali, kde se jak topí. Kim a Pé byli celí v šoku a skoro to vypadalo, že nám nechtějí uvěřit, že nám v Praze topí topení celý den. Kim se dokonce  šklebil, jako bychom si to vymyslely! Asi si myslel, že to je zase nějaká jihokorejská propaganda, stejně tak jako když přišla naše učitelka a povídala, že na webu ráno četla o tom, proč umřel Kim Čong Il. 

Na webu!!! totiž psali, že se tak stalo poté, co jel na exkurzi do elektrárny a zjistil, že vyrábí málo proudu. No a z toho ho klepla pepka.

Člověk by si řekl, že když tak bravůrně ovládá ipad a řídí motorku, že bude mít i celondenní topení... možná taky ne.

Delegace z văn phòngu

Dneska ráno k nám do 3. patra zavítala delegace z văn phòngu - kanceláře managementu kolejí. Tři muži, kterým s Bubou říkáme Myšáci. Bušili na dveře - já zrovna vylezla z koupelny a seděla pod peřinou bez kalhot, když Buba otevřela dveře. No docela komická situace, protože jsem logicky nemohla vstát a nějak se s nima začít normálně bavit. Tak na mě jako kejvali hlavama ze vzdálennosti 2 m a já na ně kejvala z  postele. Pak jsem se teda nasoukala do teplačků pod tou peřinou :-) a řešila s Bubou a Myšákama problém.

Celý problém spočívá v tom, že, ačkoli jsme oficiálně žádali, aby naše stáž - 4 měsíční - začínala měsícem říjen, v oficiálních lejstrech se píše, že začíná v září (škola začala až v půlce října :-). My ale dorazily do VN v říjnu a víza - protože jsme dostaly 4 měsíční stupendium - nám platí do poloviny února. 

Pode Myšáčích úsudků by se ale délka víz měla shodovat s jejich quyết địnhem - rozhodnutím (btw ve styku s autoritou naprosto nezbytné slovíčko), což se v našem případě neshoduje.

Myšáci nás totiž přišli vyhodit z koleje (pobyt začal v září - končí v prosinci - podle jejich dokumentů). Z těch dat byli ale tak zmatení, že ač počítali články prstů odpředu dozadu jak chtěli, nic rozumného jim z toho prostě nevycházelo :-D. Nevěřícně koukali na pasy a .. zkrátka jim to nesedělo. Mermomocí nám chtěli  vysvětlit, že 4 měsíce od října skončily v prosinci !!! a tedy - podle quyết địnhe - tu už nemáme ale být! Bára s nima počítala na prstech a prostě ji nepřesvědčili :-D.

Byli z toho tak paf (že jim to nesedí), že se odebrali do kanclíku s tím, že to ještě teda přezkoumají.

To je ale psina tyhle počty!

A to jsme se jim tak úplně nezmínily o tom, že jsme zažádaly o prodloužení pobytu - z toho by se jim škebličky už asi nadobro zavařily!

Zítra se nám snad podaří okopírovat nový quyết định z fakulty a hodíme jim ho tam, aby si s tim nemuseli lámat hlavy.

Sobota

Dnes je 10 stupňů. Becher trochu pomáhá... zásob ale ubývá. 

Včera jsme hrály hru. Musely jsme si oživit pravidlá.. Buba vyhrála 2:1.

Kancelář dveřních rozměrů...

Zima je už teda ale pořádná

Dneska je 11 stupňů. Argumentem, že v Praze jsou jen dva, mě teda rozhodně nerozpláčete, protože my tady NEmáme topení - takže zima je tu fakt všude a děsná.

Lidi na ulicích si pomalu začínají rozdělávat ohníčky - k jednomu nás dneska přizvala naše známá květinová paní. Ptala se nás, jestli to taky děláme, tak jsme jí vysvětlily, že v Praze teda zrovna moc ne.. ona říkala: "Ahaaaa.. jasně.. na venkově...to jooo."

Kvůli všudypřítomné zimě jsme se rozhodly, že si dnešní večer dopřejeme vodku Hanoi s fantou - jediná sldkokyselá věc, která se u Minch Chaua - naše sámoška - našla - jo a taky s arašídovejma MaMskama. Budeme možná i hrát společenskou hru - Goclkewoke, pokud se nám bude chtít vylézt z postele.

V noci má být 7 stupňů!!! UUaaaaaaaaa!!!!

Na vanu se už docela těšim no..

M.