Želva stařeček v ohrožení

Dnes je snad nejkrásnější den za posledních pár měsíců. Fouká příjemný svěží větřík, slunce svítí a obloha je modrá. Není horko ani zima, prostě tak akorát. Vyprali jsme zatuchlé poloplesnivé oblečení a povlečení, máme otevřeno dokořán a dopřáváme si trochu toho čestvého blahodárného vzduchu.

Vyrazili jsme na oběd do centra - vyhlášené bun cha v ulici Cau Go

a pak do zastrčené kavárny na ca phe trung - kávu s vaječnou hustou pěnou (do které by se koskta cukru propadala jen velmi velmi zvolna).

Ethan se vrátil ze Singapuru a přivezl jeden vyvolaný film, takže snad ještě dneska uploaduju nějaké nové fotky.

No prostě neděle jako vyšitá.

... zrovna jsem zjistila, že jsem si skoro celý příspěvek vymazala a že ho tedy musím napsat znova. No .. to se mi teda už zase nechce.

Tak... jinak se tu nic moc neděje, teda až na novinku, kterou sledujcí miliony Vietnamců po celé zemi. Jezerní želva má nemoc. Plave téměř bráškem nahoru - no ne, že bych se jí divila, když žije v takovym sajrajtu - a nějak podezřele často se vynořuje nad hladinu. Chytré hlavy se spojily a vykoumaly, že má asi zápal plic a taky je celá vohlodaná od agresivních potvor - želv červenouchých. Řešení projednala želví rada a usnesla se na tom, že je bezpodmínečně nutné cụ rùa - stařečka želvu - z jezera vytáhnout nejspíša za asistence helikoptéry. No... taky by to jezírko mohli pánové trošku pročistit že ano...když už jí budou tahat ven. A navíc je to taková speciální a vzácná želvička (údajně je jich jen asi 5 na světě a z toho 2 v Číně).

No... zkrátka celá želví aféra způsobila, že je jezero obsypané lidmi snažícími se uzřít kousek želvího masíčka v naději na šťastnější život. Taky si tma asi půjdu stoupnout.

Jinak fotky asi dneska ještě nebudou.

Páááá M.

Zima a zase zima...

Tak vám chci oznámit, že jaro nikde. A to už to vypadalo, že ho tady máme v plné parádě. No... bohužel, historie se opakuje a opět tady máme krásných 12°C a šedivé nebe. Sousedi se připravují na další Tet a nakoupili nové kohouty. Několikrát jsem byla již nucena aplikovat špunty do uší japonské výroby a - maminko už chápu, proč mě neslyšš, když v noci zvoním, protože si zamkla na řetěz :-).

Jara se nemůžu dočkat a zima už mě fakt nebaví. Navíc za chvíli má dorazit Jeník s polochotí, tak nevim, co by si říkali, kdyby tady bylo 12°C. Hmmmm...

Nechala jsem vyvolat zase jeden černobílý film a ty hanojeské laby. To by si jeden myslel, že si na ten film po vyvolání pořádně šlápnou pěkně zabláceným vietnamským dépíkem - velice populární umělohmotná papuče.

Celý film je neskutečně chlupatý a poskrábaný, takže jsem tady včera po zjištění zase trošku vyváděla. No co se dá dělat no.

Už se nemůžu dočkat nějakých slunečních paprsků a teplých večerů...

Jak je to s tou civilizovaností?

Celá západně-jihovýchodní Asie se civilizuje (teda rozhodně ne celá... ale její velká část). Důkazem toho je i tenhle klip (viz.nahoře) běžící před každým prmítáním v "prominentím" kině Megastar. Popravdě řečeno, ne, že by to i v super trendy Megastaru vypadalo jinak. Usoudila jsem, že jde spíš o to se v kině uázat a vyfotit se před megabannerem s Harry Potterem, než se vyloženě koukat na film.

Nedávno jsem narazila na vietnamském BBC na článek o tom, jak se čínské děti budou učit civilizovanosti ilustrijící obrázkem mrňousů vejrajících na dopravní značky. V Číně jsem zatím nebyla, ale doslechlo se mi, že "kultura" silničního provozu je vysoká, takže mě zrovna tato fotografie přinejsmenším překvapila.

Kurzy civilizovanosti???

Vůbec celé vnímání do nekonečna omílaného termínu civilizovanosti je lehce podivné. Člověka dokonce překvapí, jak snadno si na všelijaké ideologické slogany zvykne a dokonce je začne i sám používat (v cizím jazyce jsme prostě jenom opičky).

Jak naše paní učitelka praví: "Việt Nam chưa phát triển" "Vietnam ještě není zcela rozvinutý" a to proto tady lidi nenosí helmy a stoupají si botama na prkýnka záchodů. "Lidé jezdí rádi opilí, protrože je to větší legrace!" No... tak to teda fakt nevim, napadá mě. Člověk se pak jen sám sebe ptá, jestli je v tom skrytá snaha zlehčit problém a nebo jestli si to paní učitelka, celá zrudlá a řehtající se, skutečně myslí.

No nic. Vietnam prostě ještě není úplně rozvinutý. A díky bohu! Někdy nás to dráždí a máme toho plné zuby, ale někdy nám to na druhou stranu umožňuje vidět to, co se u nás - rozvinutých - už vidět nedá.

Když jsem náhodou narazila na obrázky Yang Liu, čínské designérky žijící v Berlíně, poukazující na kulturní rozdílnosti mezi výchoodní a západní kulturou, nemohla jsem se přestat smát a dokola si opakovat jak přesné a výstižné jsou. Tady jich pár je (západ je modrý a východ červený):

Transport

Přistoupování k probému

Řazení se do fronty

Kontakty

Ideál krásy

Trendy

Zvířata

Cestování
Stáří
Dochvilnost

No tak to byla tkaová mini vložka. Za chvíli pádim na fráninu, tak zatim pá!

Dvounásobné štěstí v jednom dni...

... to bude asi tou novoroční solí :-)

Nebudete mi to věřit, ale včera večer jsme nejdřív já a následně Sam (nezávisle na sobě) potkali na ulici Luka Nguyena (ten kuchař, jehož recepty opajcováváme v naší kuchyňce) ! No jo... zeměkoule je asi vážně mrňavá...

Nový rok aneb jaro je tu!

Thịt mỡ, dưa hành, câu đối đỏ

Cây nêu, tràng pháo, bánh chưng xanh

Tučné maso, nakládaná cibulka, dvojvverší pro štěstí
Cây nêu (viz. níže), ohňostroj a dělobuchy, zelený bánh chưng

Před pár dny - přesně 3.2. nám tu začal Nový lunární rok a přehoupli jsme se do roku Kočky (narozdíl od Číny, Koreje a Japonska, kde právě začal rok králíka). Připravit se na pro většinu obyvatelstva dva dlouhé týdny dovolené není pro cizince rozhodně jednoduché (a už vůbec ne levné).

Tết, neboli Nový lunární rok, je snad jediným svátek ve vietnamském kalendáří, kdy se skutečně nepracuje a z jinak tepající Hanoje se stane popustlé městečko. Krámky, dokonce i mocné shpping mally se zavřou, na ulicích chybí všechny ty ananasové a koláčkové paní a většina obyvatel, kteří se do Hanoji přistěhovali s vidinou lepších zisků, se vrací do venkovských rodišť.

I příslušnící (policejní) mají volno, tudíž většina motoristů odloží bezpečnostní helmy (1. není, kdo by je buzeroval, když se příslušníci vrátili do rodišť a 2. by mohlo dojít ke zdestruování pečlivě vytvarovaných novoročních účesů) a vesele se nejčastěji s celou rodinou na jednom stroji prohánějí v šílené rychlosti po poloprázdných hanojských ulicích.

Jelikož jsme zvyklí stravovat se výhradně na ulicích, poloprázdné ulice nám radost nečiní a museli jsme se zaopatřit zásobami potravin. Trhy jsme vzali útokem a pořídili živé krevety, ryby, maso, hromady zeleniny, rýže.. no zkrátka všechno co by člověk mohl potřebovat a jsme tedy odkázáni na to, co si sami vyrobíme - zatím velice úspěšné, neboť nám radí sám velký Luke Nguyen.

Miluju rejžovar!

Většina cizinců Hanoj během Tetu opouští a vydávají se do teplých krajin. My byli pozvaní k vietnamské rodině - tetě Ly a strejdovi Binhovi na novoroční večeři. Chodů bylo nespočetně a víno teklo proudem. Seznámili jsme se i s dalšími sousedy, spálili papírové oblečky a peníze pro nefritového císaře a v 1:30 ráno se vypravili do svatyně Ngọc Sơn u jezera Hoàn Kiếm (to je to jezero s želvou v centru Hanoje).

Já si ještě před cestou, když jsem zaslechla "Ai mua muối đê?!" ("Kdo koupí sůůůůůl?") koupila od solné paní super drahou, ale šťastnou novoroční sůl (pytlíček za 20 000 VND) - no pro štěstí přeci!
U Ngọc Sơn bylo natřískáno a bohužel nebylo otevřeno. Lidé šplhali na po hromadě kamenů ve snaze alespoň zahlédnout... no my jsme došli až k bráně a pak se otočili a šli domu.

Po cestě jsme see Samem koupili asi 3 metrovou míu - cukrovou třtinu, kterou jsme vezli na mopédu domů a následně instalovali na balkoně ve snaze vytvořit si domácí cây nêu - strom odhánějící zlé duchy (je to o něco složitější, ale o tom se nebudu radši rozepisovat). Přišlo mi to ale celé nějak podivné a pak mi došlo-resp. jsem zahledala v učených knihách a potvrdila si, že cukrová třtina se používá jako "žebřík do nebes" pro předky, který se umístí (2 kusy podotýkám) vždy po obou stranách oltáře. Eeehm... no tak to jsem nezvládla no. Ale co se dá dělat. Chybami se člověk učí a byla to legrace tahat jí domů ve 2 ráno. Stejně žádný oltář nemáme a Sam má s naší balkonovou míou své úmysly. První den nového roku se rozhodně nemá zametat aby si člověk nevymetl štěstí z domu, čehož jsem se s radostí chytila, pěkně se válela a nic nedělala.

Od Samita jsem dostala proAccount na Flickru, takže zase můžu nahrávat fotky.. přetáhla jsem totiž limit.

Takže tímto přeji všem "chúc mừng năm mới!" a jdu si dát zbytek bánh chungu od domácí.

Pááá M.


PS: Proč jsem se vlastně rozhodla psár příspěvek... Začalo nám tady konečně jaro! Nový rok uhodil a hned druhý den bum, najednou je krasných 20°C.