A zase jedno odpoledne v ... knihovně

Jen bych všem ráda sdělila, že vietnamská Národní kihovna postrádá jakoukoli logiku a najít něco - dostat text do ruky a následně okopírovat - je prakticky nemožné.

Je ovšem nutno přiznat, že v zahradě jsou krásné stromy a dobře se tam parkuje. Tak příště si asi jen tak sednout na lavičku, než očekávat nějaké převratné objevy.

Wanna be sweet? Play Étude!!!

Tak nevim... možná by byla korejština lepší volba :-D

Všude dobře v Mai Châu nejlíp

Je tu 11°C , kouří se nám od pusy a už pátý den v Hanoji nepřetržitě prší. Honza se co nevidět vrátí z prosluněného jihu ajajajaj... Jaro tu stojí za prd a je dobré tak akorát pro stromy - což je evidentně nějaké místní moudro, vzhledem k tomu, že nám to tu každý až do zblbnutí opakuje (no ono to koneckonců dává i docela smysl, že ano, když leje jako z konve a z listů se spláchne ta 2cm vrstva prachu.)

Na poslední 4 dny Honzova výletu máme v plánu třešinku na dortu - na motorkách pořádně prodrandit Mai Châu a okolí.

Na autobusovém nádraží v Mỹ Đình je vřava jako obvykle, naháněči šílí, ječí a histericky se rvou o každého potencionálního zákazníka. Paní na přepážce nám oznamuje, že už nic nejede (je 8:45) - to je teda kec. S bárou zmizíme v houfu naháněčů hlouběji v nádražní hale a hned se najde jeden extrémě nepříjemný, který nás cpe do hyper luxusního dálkového autobusu s novými fialovými lehátky.

Mai Châu sice leží v horách jen cca 130 km od Hanoje, ale člověk přeci jen musí šplhat přes krpály aby se tam dostal, takže nám cesta zabere asi 5 hodin. Pořád leje a i v buse se nám od pus kouří. No jo.. klimujeme vostopéro, asi tak na 10 řekla bych. Místní hudební produkce (na plný koule) nás pomalu uklimbá a kolem 1 po O se probouzíme na křižovatce dálnice č.6 a silnice vedoucí do Mai Chau.

Pořád leje. No nikdo z toho není moc nadšený (už vůbec ne já v jediných plátěnkách, a kalhotách, které mám a omezeným množstvím ponožek), ale co se dá dělat. Nasedneme na xéómy a sjíždíme do údolí kolem rýžových polí až do vesnice Lac, kde se ubytováváme v tradičním thajském domě na kulech nhà sàn. Ačkoli vesnička je to už turistická, pořád se to dá ještě snést neboť většina turistů (jak místních tak zahraničních) stejně nevytáhne paty a jen se porjíždí na kolech po vesnici, případně ucucávají alkohol místní provenience dlouhými bambusovými brčky z masivního keramického "džáru".

Protože prší, nikde není ani noha. Pára stoupá okolních hor, nebe je tmavě šedomodré a nám už je úplně jedno že prší.

V Mai Chau žijí menšiňáci Bílí Thajové, kteří jsou proslaveni pohostiností a chovem vynikahjcích ryb (taky jsme si jednu dali k večeři a chutnala i Honzovi, který se nad ní nejdřív krapátko vofrńoval). Bydlíme v domě č.19 s výhledem na rýžoviště za 200 000 VND s plnou penzí. Paní majitelka je snad neusměvavější člověk ve Vietnamu a po krátkém seznamovacím rozhovoru zjišťujeme, že si vzpomíná na několik Čechů, kteří sem pravidelně jezdili na výkendy - najvíce na Evu a Mirka, jehož budnu stále nosí její manžel. Druhý den se probouzíme do lehce oblačného dne, půjčujeme si motorky a po krátké instruktáži o řízení motorky vyrážíme.

Mraky se trhají a slunce začíná pomalu pražit. To jsme snad už ani nedoufali. Počasí je nádherné, nebe modré a my se už jen kocháme svěží zelenou všude kolem nás.

Projíždíme okolní vesnice po mini alsfaltce, fotíme rejži a já ještě stihnu pobavit půlku vesnice svým fatálním jak širokým tak dlouhým pádem (a zjišťuju, že se tu říká chytat myš a ne zajíce jako u nás :-). Takhle jsem se nenatáhla snad naposledy, když mi bylo 10 (tanečnice ať se laskavě zdrží komentářů).

Druhý den vyrážíme na výlet k tyrkysově modrému jezeru / přehradě Hòa Bình, na řece Đà, kde byla v roce 1994 dokončena stavba vodní elektrárny zásobující celý severní Vietnam. Cestou klikatící se po členitých svazích hor míjíme nádherné vodopády, o kterých naštěstí snikdo nikde nic nepíše, protože kdyby se psalo, už by tam nejspíš bylo něco připomínající betonovou klouzačku.

V podělí ráno se loučíme s paní majitelkou a v psycho mikrobuse pravděpodobně trhající rychlostní rekordy na trase Mai Chau - Hanoj pádíme domů.

Tahle jízda byla přesně tou poslední a nezbytnou kapkou silně koncentrované vietnamské esence kterou Honza s Míšou potřebovali :-)

Jarní jazzový koncert etc.

Ačkoli se mnohým může zdát, že Hanoj je díra, nenabízející širší kulturní vyžití krom bia hoi - točené pivo za 4 Kč, není tomu tak. Díky několika výborně fungujícím institucím, se zde člověk může těšit z poměrně bohatého kulturního života (výstavami počínaje, přes koncerty elektronické hudy, či Backstreet Boys a Mozartem konče).

Naposledy nás stránka Hanoi Grapevine informovala o jarním jazzovém koncertu v Nhà hát lớn - dnes již lehce ošuňtělé, ale přesto krásné místní opeře z roku 1911, za kterou vděčí Hanoj Francouzům a jejich snaze zbudovat tu mini Paříž (dokonce sám velký Gustave Eiffel projektoval tehdejší technický masterpeice - 1,7km dlouhý most přes Rudou řeku, dnes známý jako Long Biên).

Na programu byly dva kousky od Gershwina, Desmonda a dalších a také série od hosta programu - japnského klavíristy Yosuke Yamashity, který svým výkonem doslova zvedl zejména vietnamské publikum z chlupatých židlí.

Celý koncert byl neplánovaně zahájen minutou ticha věnované obětem zemětřesení a tsunami v Japonsku a slavným adagiem pro symčce od Samuela Barbera.



Musím podotknout, že po takovém dojemném a nádherném kousku působil následný Gershwin lehce nepatřičně a nejapně. I přes to všechno byl koncert skvělý a myslím, že jsme všichni byli velice mile překvapeni. Zápaďáci řvali našením a hlasitě provolávali bravo - zejména jedna paní před námi se nechala strhnout emocemi a vypískala Yosukeho Yamashitu ke dvěma přídavkům :-)

Co se počasí týče, pořád nic moc. Mrholí - permanentě, slunce je zalezlé za oblaky smogu a já už pomaluj přestávám věřit, že ho ještě někdy uvidíme.

Honza s Míšou se vrací ve středu z Hoi An zpět do Hanoje a už ve čtvrtek vyrážíme na motocyklový výlet směr Mai Chau. Doufáme, že v horách bude počasí o něco lepší, že uvidímě nějaké ty Thaje a budeme spát v menšiňáckých domech na kůlech. Ouuu jéééé.

Jdu do knihkupectví a pak na fráninu, tak zatím paaa

M.

Jaro v Haloji aneb tropický ráj se nekoná

Tak se zase po nějaké té odmlce ozývám... Je tu trošku smutno v Hanoji. Počasí stojí za starou belu - kdo by to byl řekl, že jaro je tu tak otravné, téměř stejné jako doma! Je tu lezavo, a zima... 15°C. Už pomalu zase čas někam vyrazit.

Přijeli Míša s Honzou, přesytili se neustále tepající a troubící Hanoje a dneska ráno se tranzitkem přesunuli do Halongu. Chudáci to taky s počasím moc nevyhráli. Já ale pořád doufám a myslím, mimo Hanoj bude počasí určitě lepší.

Ladunka nám včera večer odjela a momentálně se s největší pravděpodobností vznáší někde nad Čínou/Sibiří???. Pořád jsem doufala, že si to rozmyslí a letenku za poplatek 3000 Kč přesune minimálně na červenec. To se bohužel nekonalo a tak jí tam máte jako na koni kolem 6 hodiny odpolední... pokud správně počítám.
Téměř měsíc trvající absence slunečního svitu na mě začala postupně doléhat a dnes (možná i proto, že je nás tu o jednoho méně) jsem pocítila lehký záchvat trudomyslnosti. Asi se teda napcu vitaminem C, udělám si třezalkový čaj a začtu se do nějaké knížky.

Nahrála jsem nějaké fotky na Flickr, velice, velice prošlé staré filmy ještě z Prahy, vyvolané tady v Hanoji a předpokládám, že to jsou poslední filmy, které místní lab viděla.

Želva byla chycena a podle plánu transportována a "želví" ostrůvek, ale během transportu prohryzala sitě a pláchla. To se soudruhům zase něco vyvedlo... dokonce o tom informují i NY times.

Novinky dne

Už je tady zase 14°C a kohouti kokrhaj jak protržený a v noci nemůžu spát (špuntíky mi nějak padaj z uší nebo co)... ouuuu jéééééé!

Tak apson pár v Singlu (jak se tady v místní české expatí komunitě říká Singapuru) vyvolaných fotek. Víc v galerii.


V neděli přijíždí Honza, tak doufám, že se to počasí nějak umoudří, jinak by si asi myslel jen to nejhorší :-) V úterý nám odjíždí princezna Lada, z čehož je mi smutno a tohle ohavný počasí to nijak nezlepšuje. Ve sobotu píšu test z frániny.

No a to je asi tak všechno...

Zatim páááá M.