Tak nám to pěkně začíná...

Konečně doma. Vychrchla jsem se z nadýchaných moto spodin, umyla ruce a uvařila čaj (pořídila jsem si totož bezvadnou korejsou čajovou flašku se sítkem !!!).Kolena se mi z dnešní jízdy ještě klepou. V Hanoji zavládla totální tetový masakr (Tet - nový lunární rok). Lehce to připomíná vánoční šílenství jen s tím rozdílem, že proti tomu, co se děje tady, jsou Vánoce svátky klidu a míru peklem jsou jen lehce nahnědlým odvarem tetového pekla (předpokládám, že asi záleží jak kde... tak "ať nežeru" pro Kalitchovou).

Včera paní ve Fivimartu nakoupila asi 15 kusů baget. No zkrátka všechny, které přinesly čerstvě upečené (naštěstí jsem byla dostatečně pohotová a jednu jí tak trošku nenápadně po vietnamsku vyškubla). No jo, jak je vidno, o Tetu se člověk musí prát. Pravidelm bývá, že ceny během nedůležitějšího svátku v roce dokonce i několikanásobně vzrostou a to úplně za všechno. A už je to tady. Dokonce v noninách se píše jak se bylinky zdražily z 1 000 VND na 3 500 VND!!! Naštěstí vláda deklarovala stabilní cenu benzínu až do Tetu. Huráááá.

No stejně. Kdo by v tomhle vylézal z domu a ještě tomu na mopédu? I já jsem dnes chybovala a zasekla se v zácpě na Ba Trieu, kde se příslušníci v nepěkných pískových uniformách marně snažili se situací něco udělat. Aspoň mi bylo mezi těmi výpary pěkně teploučko. A to je to teprve začátek. Rok kočky nám totiž začne až 3. února tuším.
To pak bude za odměnu Hanoj prázdná a pustá, bez všech těch váhových, papírových, mandarinkových, prountěných, košťatových, xoiových paní ale i banhbaových, kukuřicových a nálepkových pánů. Všichni zamíří do svých rodišť ten nový rok pořádně oslavit.

Myslím, že o víkendu vyrazím do ulic udělat pár fotek stromečkových vozítek a zkrátka všeho, co se vietnamského Nového roku týká. Taky musíme udělat zásoby - ve vietnamském stylu a pořídit banh chung - tradiční novoroční pochoutka - "koláč" z lepkavé rýže napěchovaný tučným vepřovým a nějakými fazolovosojovými boby a nějakou tu láhev rýžové pálenky na zahřátí.

Jen tak pro informaci. Dneska jsem byla v knihovně a ani tam se netopí! Koho by napadlo si do čítárny brát čepici?

Zpátky doma

Tak jsme se včera po dlouhé době vrátili domů. Už už jsem téměř zapomněla jaká je v Hanoji v lednu kosa. Takže se zase klepu, jako před dvěma lety, nabalená jako pumpa ve vymrzlém pokoji. Jen pro představu mám na sobě momentálně dvoje tepláky, dvě mikiny a ještě Samitovu péřovou vestičku a že bych se teda nějak vařila, to ani snad moc ne. Co bych teď dala za zasmrádlou komůrku bez oken :-).

Z výletu na Centrální vrchovinu se nakonec vyklubala relativně veliká okružní jízda po středním Vietnamu a rozhodně toho nelituju. Bylo toho tolik, že ani nějak nevím, kde začít.

Po příletu do prosuněného Danangu jsme se po asi dvou hodinovém dohadování s chlápkem z přeplněného mikrobusu do Kontumu rozhodli, že jedeme do Hoi An. Jídlo je tam výtečné, já vydržím prolézat místní staré dřevěné domy nekonečně dlouho a navíc zelené autobusy MaiLinh směřující do Kontumu byly už vyprodané.

Po dvou dnech jsme se tedy s už zeleným autobuskem vydali na už dluho očekávanou cestu částečně se klikatící podél Hočiminnovy stezky.

Dneska je pondělí 17. a já jsem zase nějak nestačila dokončit předchozí příspěvek. Včera zmítající se v agónii pravděpodobně způsobené za normálních okolností vynikající lepkavou rýží známoou také jako xoi, jsem nezvládla nic jiného než nahrát pár fotek na Flickr.

Myslím, že ani nemá snad smysl tady vypisovat celý itinerář našich cest, protože by to stejně nikoho nebavilo, tak proto stručně.... bylo to super :-). Najezdili jsme x set kilometrů a zadky máme jak z oceli. Myslím, že střední Vietnam je jednou z nejkouzelnějších částí Vietnamu (což ovšem rozhodně neplatí o hatmatilce, kterou se tam mluví) a doufám, že ještě aspon pár let zůstane takový jaký je - s malebnými venkovskými domečky a absencí ohavných trubkovitých domů, kterým se tu říká "nha bao diem" dům jako krabička od sirek - úzký a vysoký.

Psani z Tay Nguyen

Tak pisu z Centralni vrchoviny, konkretne z Buon Ma Thuot - hlavniho mesta provicnie Dak Lak. Ackoliv jsme puvodne chteli stravit vice casu v okoli mesta Kon Tum, po dvounasobnem pomerne ne prilis prijemnem zastaveni misni policii (o tom napisu ale asi az z domova) jsme se rozhodli vypravit se o neco dale. Nicmene musim napsat, ze krajina a okoli Kontumu bude pravdepodobne highlatem celeho vyletu a hodne nas mrzi, ze jsme museli trosku narychlo odjet.

Jeste pred prijezdem na Tay Nguyen jsme si udelali vylet do Hoi An, pravdepodobne mestecka s nejlepsi kuchyni ve Vietnamu vubec (take lide na trzisti jsou nesrovnatelne milejsi nez trzistni babz v Hanoji - bohuzel).

Zitra pravdepodobne pojedeme na vylet do Narodniho parku Yok Don a pak na vodopady a mozna i nejake ty mensinacke vesnice. Museli jsme si opatrit povoleni - ktere nam samozrejme umoznuje cestu jen do "hezkych a proverenych" vesnic. No co se da delat. Pry za zadnych okolnosti nesmime sjizdet z cest :-) No jo... Takze je taky dost mozne, ze se na vsechny oficialni vesnice proste a jednoduse vybodneme a zamerime se spis na prirodni pamatky.

Mistni kava je vynikajici a pocasi vice nez prijemne.

Dalsi zastavkou bude asi mestecko s leprosariem a udajne hezkymi plazemi Quy Nhon.

Paaaaaa M.