Čas se vydat na cesty...

Tak po zkouknutí cen u několika leteckých společností jsme se rozhodli, že dát 5 000 000 VND jen za cestu do tropického ráje Phú Quốc je přeci jen příliš a že se tedy vydáme do neprozkoumaných terénů centrální vrchoviny Tây Nguyên (tmavě modré na mapičce). Několik průvodců varuje, že budeme potřebovat speciální povolení do některých oblastí, ale zkušení Vietnamci na mé dotazy jen mávou rukama a výmluvným třením palce o ukazovák a prostředníček nám sdělují, že se zde říká "Bác Hồ dẫn đường..." neboli "Vietnamské bankovky s obrázkem strýčka Ho otvírají brány". No tak uvidíme. Plánujeme koupit letenky do Danangu a pak autobusem do Pleiku - město v severní části centrální vrchoviny. Tam nejspíš pořídit nějakou motorku a frrrrr kolem. Počasíse zatím netváří nic moc a proto se v případě deště přesuneme někam ke Qui Nhơn na pláže.

 

Lada s Davidem odjeli včera a Bára dneska, takže jsme tu zůstali sami. Kohouti pořád kokrhají a nenechají nás spát. Taky jsme zjistili, že jsou zavření v klícce na střeše sousedního domu - to bych taky kokrhala celou noc. Moc nechápu, jako můžou ostatní obyvatelé ulice spát a začínám mít pocit, že je v tom nějaký trik, který mi tají. 

Jinak to vypadá, že jsem vyřešila vízové problémy a můžu si zažádat o další studentská víza přes jazykovou fakultu. Budu muset ovšem opustit zemi a na nějaké VN ambasádě si je vyzvednout. Tyto okolnosti přímo nabádají k  výletu do Laosu, neboť tetové (lunární novoroční) prázdniny se blíží a nejhezčí na Novém roce jsou stejně přípravy. Samotné oslavy se pak konají ve velmi rodinném duchu a po několik dní je v Hanoji pusto prázdno. Bun cha stánek je zavřený... xoiová paní taky neprodává.. no zkrátka je to ieální pro opuštění země.

Za malou chvilku jdeme koupit letenky a nejspíš 2.1. vyrazíme.

První dny v novém aneb kohouti na střechách...

Přestěhováno.

 

Člověk by ani nevěřil, kolik věcí za těch pár měsíců nasyslí. Také jsem se zděšením zjistila, že trpím stejnou chorobou jako rodina z matčiny strany a to srhomažďováním připitomělých nesmyslů, v mém případdě "hezké" polyethylenové pytlíky a tašky, pro případ budoucí případné potřeby (která ale většinou vůbec nenastane). Takže jsem se slzou na krajíčku vyhodila nezměrné množství tašek a ostatních ptákovin. Stějně toho bylo dost. Neumím si představit, jak se budu vracet do ČR... nebylo by přeci jen jednodušší tady ještě chvíli zůstat?

V bytě fatálně chybí úložné prostory, takže se zatím všechno tak trošku válí po zemi, případně visí na provizorních háčcích s obrázky kočiček a králíčků (v Minh Chauovi nic jiného neměli). Celý prostor působí zatím velice chladně, ale to plánuju vyřešit nákupem bambusových rohoží a několika polštářů. Co mě velice mile překvapilo byla přítomnost pračky s teplou vodou. To je tady celkem vzácnost. Sice jsem musela koupit nechutně drahý prací prášek pro pračky s předním plněním (prostě s okýnkem vepředu), ale čert to vem. Teplá voda!!!

Nicméně... když se něco zdá až příliš perfektní, a to zejména ve Vietnamu, je to až nápadně podezřelé. Ráno kolem půl 4 se najednou odkudsi začalo ozývat kohoutí kokrhání.. a postupně se z jednoho kohouta vyklubali cca čtyři kusy a kokrhali až do 6 ráno. Dneska totéž... Sammy se na to zrovna netváří, tak doufám, že nebudeme muset zanedlouho hledat nové místo. Třeba si ty kohoutky někdo vykrmuje na blížící se Nový lunární rok - Tết!

Doufám...

Počasí tu momentálně stojí za nic, je pekelná kosa a navíc nám tak trošku neteče teplá voda... Rất là Việt Nam! (pozn. asi o hodinu později jsou zjistila, že Sam vypnul teplou vodu záměrně. Prý to žere... hm, takže jsem si dala studenou sprchu trošku zbytečně).

Už abysme někam vyjeli. Nejradši do teplých krajin. V úvahu přpadá několik míst - mezi nimi největší vietnamský ostrov Phú Quốc, centrální vrchovina a nebo nějak projet jih.

Bydlime!!! (skoro)

Uz jsem zase nejaky cas nepsala. Mozna zato muze stala absence interentoveho pripojeni v nasem pokoji, ale spis si mylsim, ze se v posledni dobe nedelo nic zasadniho, o cem bych se mela delit se vsemi bliznimi.

Zato dnes a vcera!! Poprve jsem se vypravila do centra na motorce. Vsechno probihalo vesmes hladce az na zpatecni cestu, tvrdnuti v neprijemne hanojske zacpe, popjizdeni... taky mi konecne doslo, ze nemuzu brzdit nohama kdyz pridavam plyn (nevim, kde se tenhle pocit v lidech bere).

... tak tohle jsem napsala daaaavno s predstavou, ze prispevek dopisu a publikuju. No nejak k tomu nedoslo.
Mame Vanoce a to znamena, ze se Hanoj prevlekla do "svatecniho" havu a vsude na plny koule vyrvava hitovka Happy New year od Abby. Jak se sem Abba vlastne dostala, je mi vskutku zahadou. Vypada to skoro tak, ze Vietnamce chyta vanocni silenstvi vic nez kohokoli jineho. Je co slavit, tak uz to tak bude. Vsichni jsou v ulicich, prodavaci nacpanych chlebicku a "kebabu" se vari v Santa Clausovych kostymech. Zkratka ten fousaty pan od Coca Coly se sobim sprezenim se dostane fakt vsude. Ackoli je pravda, ze mezi detmi z expatske komunity panuji jiste pochybnosti, zdeseni a nejsitota, zda-li Santa dorazi, nebot ve vietnamskych domech chybi komin... Vanoce se mimojine taky odrazili na cenach parkovist tzn. z 5 000 na 10 000 Vnd. :-)

Dneska jdeme s Terezou a Ethanem na smezeny syr a zitra se stehujeme, protoze jsme konecne nasli prima byt. Jedna se o pokoj a mini kuchyn s predsini, koupelnou a balkonem. Navic mame vlastni vchod, tudiz nemusime prolezat obyvak domacich a byti tak potencialne kontrolovani, coz je velice prijemne. Jakmile se prestahujeme, tak udelam par fotek a pomoci funkcniho interwebu se je pokusim uploadovat. V bytecku bohuzel neni televize, takze porad zvazuje jeji zakoupeni, protoze po opusteni naseho pokoje/kuchyne com binh dan se mi bude styskat po prozpevujicich si kucharich.

Dneska je v Hanoji krasne pocasi, sviti slunicko a fouka prijemny vetrik. Dokonce i modre nebe se ukazlovalo nezvykle dlouho!

... tak... dneska je uz 25.12. a zase jsem ten prispevek nejak vcera nestihla dokoncit. Vecere byla prima a masivni (smazak a dokonce i rizek byl) a cesta domu silena, pac se Sammy rozhodl povietnamstit se tim, ze bude troubit 60/60/24/7 tzn. bez prestani. Nikoho to samozrejme nezaskocilo, jen ja se rehtala celou cestu.

1. najem je zaplacen a zitra probehne finalni stehovani, takze koncecne vyzkousime internetove pripojeni.

Skypu zdar a vesele Vanoce vsem!