Hygienicka kontrola

Na tabuli u schodiste se dneska objevil napis oznamujici, ze 1.12.2010 probehne kontrolya hygieny a cistoty pokoju studentu na koleji B7bis. Tezko rict, jetli se jedna o pravidelne bodovani nebo opatreni po predchozim incidentu.

At tak ci onak Ladusak sili a uklizi, stira prach z vetraku, ktery je tudiz opet cistoskvoucne zeleny a svadi lity boj s Kubancem Titem, ktery nesnasi spinave pradlo, miluje Christinu Aguileru (jak vsichni vime, nebot pravidelne prozpevuje songy z posledniho alba Bionic) , myje se 4x denne a trosku moc, ale hezky voni.


S takovou cistomiluvnosti a smyslem pro pravidla a poradek se vsak bohuzel nesetkavame u Vsech nasich sousedu. Belorusove, kteri se nakonec neodstehovali, jen se prestehovali, se skamaradili se sousedem Kanadanem. Spolecne se vraci odkudsi zpravidla v 5 rano a pokracuji v krasojizde na koleji. To se samozrejme nelibi me... takze ja jsem momentalne ta Czech girl, ktera je neustale prudi a kazi jim zabavu.

Po jednom takovem kouzelnem ranu, se sotva rozloupnutyma ocima i vypravila jsem se po horkou vodu k pitku a chte nechte jsem si musela vsimnout monumentalniho kolace (kdysi pravdepodobne vecere) na podlaze pred schodistem. Samozrejme se k nemu nikdo nehlasil, natoz aby se nekdo obtezoval ho uklidit. Druhy den tusim prisla pani uklizecka a mistecko zasypala popelem, coz mi prislo velice zajimave reseni. Asi aby na tom nikdo neuklouzl ci nebrkl. Dneska pred schody kolacek nebyl, ale misto neho zprava o nadchazejici hygienicke kontrole.


Tak uvidime, jestli Ladusak zvitezi...

Tak to je ona...

Uz ji mame... krasnou, cernou nablejskanou motorku :-) Jeste nema jmeno, protoze se nemuzeme shodnout (Sammy tady vedle me projizdi seznamy nejuchylnejsich jmen jak ze spatnych starych lechtivych filmu a la Latoya, Cassandra, Sharise, Chanise, etc.) . No tak cas asi ukaze. Ma 4 rychlosti a vsechny svetylka a cudliky fungujou a papiry k tomu. Wuuuuuu!!!

Takze jsem dneska poprve ridila na namesti Ba Dinh pred mauzoleem, kde se uci jezdit vsichni. Pri prvnim vyjeti na ulici me trosku prekvapil obrovsky dvoupatrovy autobus, ale jinaka vse ok. Jeste trosku trenovat a vyjedu na ulice...

DLHS

Komise Svazu českých studentů – DLHS Séc – jednohlasně odsouhlasila návrh vznesený předsedou Ladušákem na přesunutí toaletního papíru ze sekretariátu svazu na toalety. Součástí návrhu vzneseného v 10:15 hanojského času je také plán projektu na vytvoření závěsné konstrukce s nepromokavým pláštěm na ochranu toaletního papíru. Na náročném projektu budou spolupracovat techničtí kádři a odborníci z pokoje 101 KTX B7bis. Záznam hlasování bude zapsán sekretářem Martušákem. Závěrečná zpráva jednání č. 21 987 komise pokoje 101 pro toaletní záležitosti bude přednesena na sjezdu studentských svazů lidové mládeže mluvčím Barušákem a bude vyvěšena na nástěnce KXHNVDHQG.

"I ♥ Ha Noi"

Uz nekolikrat se v Hanoji rozmohly vlny nevole proti vselijakym developerskym projektum (napr. 2007 zrudne veze Vincom Towers).

Mezi dalsi takove vypecene libustky patri take stavba "mini" mrakodrapku na kraji jezera Hoan Kiem v historickem jadru mesta nebo vystavba administrativniho centra kousek od Ba Vi - od tohoto planu se ale nejspis upousti, protoze ktery papalas by se chtel do Ba Vi tahat. No nejjednodussi reseni by preci bylo rozpustit univerzitni ctvrt Bach Khoa, vytvorit kampus kousek od Ba Vi cca 30 km od Hanoje namisto planovaneho administrativniho centra a zminovane centrum presunout do Bach Khoa! No jo... pro studenty jako na miru usite! Pri vstupu do tzv. stareho mesta cloveku beha mraz po zedech a rozhodne ne jen z vsudypritomnych nablbych turistu nacpanych v trickach "I ♥ Ha Noi", pripadne popijejicich na "international beer corner" pivo za 4 koruny. Z 36 ulic s "tradicnimi remesly" a ze starych domu toho moc nezbylo - tedy pokud se nepocita krasne zrekonstruovany, podotykam - jediny dum v ulici Ma May.

...Tady se pan pravdepodbne kocha nad vezakem, kvuli kteremu zarvala vic nez pulka byvaleho vezeni Hoa Lo zvaneho take Hanoi Hilton.


Co je stare se zalije betonem... 1, je preci levnejsi nez drevo 2, kdo by se chtel divat na nejakou starou opraskanou zelenkavou barabiznu? Vzdycky si vybavim zazitky jednoho nejmenovaneho sinologa, ktery se pri hladani starobyleho klastera zeptal na cestu mistniho obyvatele. Ten mu s nepochopenim vysvetloval ze tam rozhodne nema chodit! "To je stary, vomlaceny a vosklivy! Tamhle kousek... tam je klaster novej, peknej a barevnej!" ... a taky pravdepodobne celej z betonu.

No jo... neni to jednoduchy se takhle rozvijet... to musim uznat.

V mistnich superluxusnich panelacich nechce nidko krome Korejcu a dalsich cizincu bydlet, protoze se vsichni boji, ze nejsou tak uplne "chat luong cao" (vysoce kvalitni). No ale jen se podivejte na ty usmevy a stastne tvare! No ja se teda ani nedivim. Ja bych taky v My Dinh nebydlela - sedivej drahej betonovej hnus bez parkovacich mist - jak dodava Tereza.

Cloveka jen s hruzu napada kam az to zajde. Zbyde tady vubec neco nebo se vsechno postupne ztrati po hromadou betonu?

Monumentalni projekty rozhodne nejsou jen otazkou Hanoje... ona takova lanovka na "Vinapearl" u Nha Trangu je taky posusnanicko.

Pravdou je, ze se tema urbanizece a developerskych projektu stava cim dal tim castejsim tematem konverzaci a to nejen mezi cizinci zijicimi v Hanoji - drive take nazyvane Benatky JV Asie. Jezera a ani ricky uz evidentne nejsou to co byvaly. Bud jsou umele vysusovany, nebot stavebni pozemky v Hanoji jsou extreme drahe a nebo skonci podobne jako ricka To Lich a to zasypane odpadky.

Tady je velice podarene video, ktere presne vystihuje situaci. Tentokrat se ovsem jedna o boj o vsemi milovany byvaly "Leninuv park". Rozhodne si to pustte!!!!

Kichi Kichi aneb čtvrt století a zrovna v Hanoji...

Už je to tak. Je mi čtvrt století! Žádné závratné změny jsem nezaznamela, tak předpokládám, že se nic nemění a že pořád vypadám na 18 :-) Možná... doufám.

Zatímco minule jsem je oslavili v podniku Highway 4, letos jsem usoudila, že je to ideální příležitost vyzkoušet tuším že singapurský podnik Kichi Kichi. Jedná se něco jako hot pot bar, kde na pásu  projíždějí nejrůznější ingredience a hlavní kouzlo spočívá  v tom, že má každý svůj vlastní mini hot pot a ten si ochucuje, jak se mu zachce. Další kouzlo spočívá v neomezené konzumaci za 129 000 VND (cca 129 kaček).  

Po prvotních obtížích - zácpě a zavřené bráně univerzitního areálu (kdo by proboha byl v 6 večer ještě ve škole???), kterou jsme všichni obratně přelezli, že se spolupřelézajícím Vietnamským studentům valily kukadla z důlků, jsme dorazili do ulice Pham Ngoc Thach, kde se nachází jedna z poboček Kichi Kichi. Chvilka čekání se vyplatila a my byli usazeni na možná nejlepší místa  v celé restauraci tzn. jen 2 židle od kuchyně, odkud vyjíždí pás a je pořádně napěchovaný (není tam totiž nikdo, kdo by vyžral všechny krevety atp.). 

Na výběr je hned několik základů, my vyžkoušeli thajský, houbový a čínský a pak už si člověk jednoduše přidává, na co má chuť. Já si dala thajskou vodičku, která byla výtečná. 

Asi po dvou hodiných jsme se vypravili domů, kde mě ještě čekalo překvápko v podobě super šlehačkového vietnamského dortu. O ten jsme se rozdělili s kamarády a pak už se jen dovalili do pelíšků.

Taky jsem začala chodit na frncouzštinu do místního centra francouzské kultury L'Espace, ze které mám šílenou radost.

1. Kurz sál jen 1 500 000 a je rozhodně chat luong cao (vysoce kvalitní :-) 

2. Ve třídě jen nás jen asi 10

3. Všichni mluví jen vietnamsky a francouzsky, z čehož se mi sem tam točí hlava kolem.

Je to velká legrace a aspoň mám možnost poznat někoho, kdo se mnou nechce mluvit anglicky :-) Dneska mám další hodinu, tak se nato musím kouknout, protože se mi nějakým zázrakem podařilo dostat se do relativně vysoké úrovně, takže to není úplná brnkačka... no to mě baví ještě víc. AAaaaaaaa!

Sugar...sugar, sugar...

To, že rýže je esencí vietnamské kuchyně, by asi nejapíš napadlo každého. Konzumuje se se vším, neustále a v jakékoli podobě - vařená, smažená, v podobě nejrůznějších nudlí a nudliček, lepkavá, nelepkavá, tuhá, tekutá... kašovitá no prostě rýže je všude.

To, že cukr a zejména pak kondenzované mléko Ông Thọ je esencí číslo 2, by ale asi jen tak nikoho nenapadlo. Curk je všudzpřítomný a člověk se při pohledu na maminku cpající kus bílé houstičky namočené v super vazkém a ultra sladkém mléku do chřtánu svého potomka neubrání otázkce: Jak je možné, že tu po ulicích nechodí mastodontní davy jako je tomu jinde ve světě? Myslím, že tomu skutečně není proto, že další podstatnou součástí vietnamské kuchyně je zelenina, ale proto, že generace, která se narodila do prosperujícícho, kondenzovaným mlékem prolitého Vietnamu, zatím nedorostla. Také musím podotknout, že množství na ulicích se koulejících obtloustlých dětí se za poslední dva roky poměrně výrazně zvýšilo. 

Koneckonců i v místních periodikách se píše o tom, jak je potřeba zvýšit průměrnou výšku "vietnanského člověka", neboť v porovnání s "člověkem japonských" se dá se říci smrskává. Je totiž vědecky prokázáno, že průměrná výška průměrného Japonce se za posledních čtyřicet let zvýšila o celých 15 čísel!!! Dokonce i naše paní učitelnica říkala, že když během 2. světové války Japonci okupovali Indočínu, Vietnamci se jim pro jejich výšku nebo spíš nížku posmívali - takhle jsem se také naučila slovíčko "lùn" - "prcek, skřet, mrňous". A jak jinak zvýšit průměrnou výšku člověka než přidáváním mléka a růst podporujícími preparáty jako Enfagrow A+ do jídelníčku!

Koupit mléko, džus nebo jogurt bez cukru je věru umění a často to znamená vydat se do západních, popřípadě drahých luxusních obchodů, kde jsou potraviny jak se zde velmi často říká "čistší" a také podstatně dražší. V našem případě jakékoliv vydávání se nemá smysl, protože stejně nemáme lednici a tak si jen sem tam skáknem pro jogurt nebo Probi :-) do Minh Chaua - nejbližší sámošky.

Co je ovšem více než sympatické na kultu mléka je fakt, že mléko, či jogurt v krabičkách můžete koupit naprosto v každém podniky Café Moc nevyjímaje :-) Ne zřídka se člověku podaří spatřit muže ve středním věku popíjející v místním Giải Khátu (občerstvovně) krabičku vanilkového mlíčka.

Ačkoli jsem pro svoji vášeň na sladké proslavená a snickers a kokosová bounty bývaly pravidelnou součástí mého jídelníčku, místní cukrhody jsou trošku moc. Pravdou ovšem zůstává, že kávu s pořádnou dávkou  kondenzovaného mléka si odepřít nemohu.

Taky jsem se zřejmě stala lehce závislá na korejské popmusic, kterou mě nakazil Ethan - děkuji ti Ethane :-) a neustále si zpívám tuhle písničku. Jsou to kočky no...

Hà Nội mùa thu

Dneska je další nádherný den. V noci se skoro až nebezpečně ochlazuje, takže už pravidelně vstávám ve 4 hodiny ráno (pokud tedy ještě nejsem náhodou vzhůru kvůli místní rusky mluvící komunitě složené z Bělorusů, Ukrajinců a tak) a natahuju mikinu, tlusté ponožky a tepláky na spaní. Ráno se pak člověk probudí do sluncem prozářeného svěžího dne s modrou oblohou a lehkým větříkem a do toho nám po celé Hanoji pouští podzimní hitovku Nhớ Mùa Thu Hà Nội.

Bělorusové nám pijou krev, protože ačkoli rusky mluvící světová elita toho dala světu oproti Vietnamců kvanta – jak nám bylo řečeno jistým dalším nejmenovaným rusky mluvícím – jak sám sebe nazýval - tito čtyři u rozdávání pravděpodobně chyběli. Víceméně se jedná o bandu naomalených bezohledných sobců (óooo kéž by mi nebylo proti srsti psát na blog peprněji), která pravidelně sedává vedle našeho pokoje a dělá neskutečný randál. Jednou jsem to už nevydržela – to když Lada vstávala v 5 ráno do školy a oni ještě v půl 2 seděli pod našimi koupelnovými okny - a poprosila je o mírné ztišení. Bohužel komunikace jaksi vázne, protože tito rusky mluvící neumí nic jiného než ruštinu. No… co … s elitou holt nic nenaděláme. 

No zpátky k podzimním krásám Hanoje… je tu teda fakt krásně. Bohužel máme před kolejí místečko, hned vedle nápisu nabádající k orchaně životního porstředí, určené k pálení směsného odpadu, plastů zejména. Kopeček doutná už několik dní a ne a ne vyhasnout. No taky podzimní romantika.

Nejradši bych šla někam na procházku nebo si jen tak seděla venku, když fouká větřík, kolem poletují motýly nedbajíce doutnajících hromádek a všichni se vesměs jen tak poflakují. Vzhledem k tomu, že jsem kvůli návštěvám všemožných spolků za poslední tři dny nic neudělala, je na čase začít trošku pracovat.

Tak si aspoň poslouchám oblíbené Free.

Tak zatím paaaaa!

Comment n.1 - Bělorusové se včera odstěhovali. :-), na hromádce je přiloženo a stále doutná. Počasí je čím dál tím lepší!

Co se tak dělo za poslední týden

Už dlouho jsem nepsala nic na blog a myslím, že bych to rozhodně měla napravit, tak tak činím. Za poslední týden se toho opět hodně událo. Mezi nevětší highlighty patří Den české státnosti, pravidelná schůzka Společnosti vietnamsko-českého přátelství a taky Bářina nová motorka.

Den české státnosti se vyvedl a příchod po rudém koberci, který jak jsme záhy zjistili, nebyl pro nás, nýbrž pro Hillary Clintonovou, nás mile překvapil. Občerstvení ačkoli jsem si pochutnávala výhradně na sladkokyselém kuřeti, o kterém jsem následně zjistila, že byla ryba, bylo vynikající. A nejen pivo, ale i paní Becherovka nás zahřála u srdce. V hotelu Melia, kde se celá událost konala, jsme se seznámily i s členy Společnosti vietnamsko-českého přátelství, proběhlo zpívání českých lidových i populárních písní a byly jsme pozvány na pravidelná setkávání v „české“ hospodě kousek od nás. Posbírala jsem hromadu vizitek, hromadu jich rozdala. Je krásné vidět, kolik lidí na Českou republiku s láskou vzpomíná a nazývá ji svým druhým domovem. Obě  následující setkání byla více než příjemná a jsem upřímně ráda, že jsem se jich mohla účastnit. Také nám byla nabídnuta možnost přivýdělku prezentováním uzenin, kterou zejména Ladušák pro svou lásku k uzeninám velmi kvitoval (já ji kvitovala, jak je všem zcela jistě dobře známo, ze zcela jiných důvodů).

Neustále hledáme byt/dům/pokoj. Už už to vypadalo, ale nakonec zase nic. Takže pořád prohledávám inzeráty, což se teda bez internetu v pokoji nedělá úplně dobře. 

Taky jsme byli na výletu v Chua Thay, která je krásná a klidná a taky plná komárů. Při každém výjezdu za Hanoj člověku dochází, jak se město nebezpečně rozpíná a jak developerské firmy prahnou po každém volném m čtverečním půdy.

Pomalu končí jeden předmět ve škole, tak jsem zvědavá, kdy si profesor na buddhismus udělá okno v jistě nabitém programu a dorazí si něco odučit. No udivíme. Na příští týden ale máme z jiného ústavu soubor přednášek o vývoji světové vietnamistiky a na to se moc těším.