sobota 25. září 2010

Tenkrát poprvé...

S každým dalším dnem se seznamujeme s novými lidmi. Včera to byl například horkokrevný Kubánec Luis z Kuby :-). Je tady už druhým rokem spolu s dalšími Kubánci - dokonce si některé z nich pamatuju z minula - a pravděpodovně tu zůstane další tři roky.

Včera večer si s námi povídal dlouuuuuhou dobu o všem možném a nakonec - třešinka na dortu - o řízení motorky. Slovo dalo slovo a hecovat se s Kubáncem je legrace a najednou jsem seděla na motorce - ruské - a čokoládový Luis se znamenitě vysekaným zádovým V mi vysvětloval co a jak.

Jezdila jsem kolem dokola po dvoře a musím říct, že jsem z masivního semiautomatického stroje měla respekt. Přehodila jsem si na 1, 2 a dokonce i 3 udělala pár koleček kolem hřiště a pak už na nás vrátný ječel, že děláme bordel (Luis totiž ruskou mašinu pořádně vytůroval :-) a že Vietnámci už spí. Návrh jet na ulici a practisovat venku jsem rezolutně odmítla s tím, že jako první lekce je to akorát.

Ladušák bohužel můj bravůrní výstup zaspal, takže mi nejspíš nezbývá nic jiného, než celou akci zopakovat. Pravděpodobně ale s menším skůtříkem pro holky.

pátek 24. září 2010

V Praze kaštany, v Hanoji mandličky

Včera jsme se přestěhovaly na novou kolej - B7bis, kde bydlely snad všechny generace českých vietnamistů. Kolej jako taková je úplně v pohodě. Mrtvé krysy jsou stejně všude, a popravdě je to to poslední, co by mi vadilo. Absence klimatizace a ledničky je taky OK. Jediným problémem bohužel je, že jsme sem dorazily pozdě a zby na nás poslední a rozhodně výrazně nejhorší pokoj. Tímto bych chtěla poděkovat všem zúčastněným stranám, které se na našem pozdním příjezdu podílely. Děkuji pěkně.

Namísto obstarožního roztomilého pokojíčku s velkým oknem s kovanou mříží a výhledem do korun místních krásných stromů nás čekala jak jsem psala již minule smrdutá díra s maičkým oknem do kuchyně místní jídelny pro studenty - a tam se teda vaří od rána do večera. Tím pádem nám odpadá možnost větrání a v pokoji je tak o 10 stupňů víc než venku. Viz. Ladušákův BLOG http://www.blabiq.blogspot.com/. (Připojení mi neumožňuje nahrát fotky. Asi budu muset skutečne využít služeb mongolského šmelináře :-)

 Nemohu si však vynachválit lokální čistící prostředky, které vyžerou skutečně všechno. Po polití postižené místo začně šumět a pěnit. Pak už stačí jen drbat. Výsledek je spektakulární :-) Naše koupelna září bělostí, čistotou a svěže voní. Krása. Bohužel mrad z pokoje ne a ne dostat ven... no jak taky, když nemůžeme otevřít okno.

Situaci ale už řešíme s místním vrátným. Doufám, že se to nějak vyřesí a že nás třeba přestěhujou někam výš. No jak často říkám... uvidíme.

Před chvílí nám volal mužný pán z kanceláře pro internacionální studenty a v pondělí se máme přijít domluvit s profesory. Tak jsem jako kšandička napjatá co z toho vyleze!

Jinak je to tady moc prima. Vypadá to, že jsme zažily poslední den léta v den našeho příjezdu a že tu začal podzim - nejkrásnější období v Hanoji, na které se donekonečna skládají ódy a pějí písně. na dvoře máme krásnou mandloň, ze které padají madle. Skoro jako kaštany v Praze. 

Celé město se pomalu připravuje na 1000 leté výročí založení Hanoje a to znamená že se halí do rudého vlajkového hávu a železo - laminátovo - dřevěných kontrukcí, na kterých jistě brzy uvidíme výkony místních uměleckých souborů a hvězdiček pop music. Popravdě se těchto monstrózních oslav nemůžu dočkat, protože ve Vietnamu se slavit umí.



čtvrtek 23. září 2010

Hanoi after two years...

Tak zase se dím v Cefé Moc, hned vedle mého oblíbené bůnčárny (místo, kde se prodává bun cha - nudle s grilovaným masíčkem) u skleničky luxusního čaje ve žluté krabičce - Lipton.

Let do Soulu byl nadmíru příjemný a musím uznat, že Korean Air má svá pro (zejména mohérově jemné lila dečky a jídlo). Ochutnaly jsme specialitu Bimba-něco, polévku z mořských řas a mini balení ananásku. V Soulu jsme měly cca 7 hodin  přestávku a vzhledem k super vybavenému letišti jsme se uvelebily v anatomicky tvarovaných křesílkopostýlkách a hezky se vyspaly. V Soulu pak začala šílená bouřka, kterou naše miniletadlo křižované blesky úspěšně prolétlo a kolem 11 v noci jsme přistály  na letišti Noi Bai v Hanoji.

U východu nás opět porazila masivní vlna vlhkého vedra a po chvilce smlouvání jsme si to už drandily v super vyklimovaném falešném taxíku do Bách Khoa, na místo, kde jsme bydlely před dvěma lety. Setkání s vrátným alias krysím mužem (ten, který se pokoušel před dvěma lety vyhnat prohnanou krysici z našeho pokoje) bylo více než příjemné.

Po minulém kulturním šoku jsem byla "připravená" na další vlnu šoku č.2, ale s radostí musím oznámit, že se nekonal a naopak všechny ty vůně, které jsem při vlně č.1 označocala za smrady, ve mě probouzely jen nostalgické vzpomínky a pocit, že jsem  někde, kde je mi příjemně a kde to znám.

Další den ráno jsme nasedly na xe ómy (mototaxík) a vyrazili na místo - řit řití Hanoje - ulice Nguyen Trai, kde sídlí mimojimé i fakulta humanitních studií. V kanceláři možná nejmužnějšího Vietnamce v podnebesí jsme si vyřídily veškeré náležitosti a zjistily, že skutečně budeme chodit do školy pro Vietnamce s Vietnamci a ne do jazykového institutu pro cizince, hurááááá :-)!

Rozvrh zatím nemáme, ten nám prý zavolají, tak zatím čekáme. Také nás přesunuly do B7bis - koleje pro občany bývalých RVHP zemí, která zatím vypadá celkem neúnosně. Ladušák se konstantně ptá jestli se už půjdeme podívat do domu, který jsme objevily k pronájmu, takže to vypadá, že v přízemí - plném krysích bobků a chcíplých nafouklých tlících krysích tělíček možná dlouho nepobudeme. No přeci jen.. je léto a všechno se to rychlejš rozkládá no :-D. Na chodbě rozvalené Kubánky to ovšem evidentně vůbec neznepokojuje. Ty si poklidně užívají siestu za poslechu latino pop music. Bohužel v pokoji před námi bydlel nejspíš nejaký jinoch, možná ne jeden, který se o svěží vduch zjevně také příliš nestaral. Taky bohužel narvali 3 postele do pokoje pro max 2 lidi, takže v kombinaci s jedním stolečkem to není úplně ideální. No uvidíme. Nejsme přeci z cukru ne?

Dalším intenzivním zážitkem pro nás bylo seznámení se s dívkou z Malaisie (to, že je to dívka, resp. 37 letá žena, jsme identifikovaly až poté, co nám oznámila, že někdy "girl needs a girl" :-). Když na otázku, zda-li řídí motorbike odvětila, že člověk musí bejt drsnej a že si řekla sorry Jesus tady nebudu následovat pravidla dopravního provozu, mi navodila myšlenku, že je to skutečně legrační žena a že sdílíme stejný symsl pro humor. Potom z ní ale vylezlo, že s Ježíšem se nežertuje a že je vlastně female kněz, která zde má jisté poslání v podobě misijní činnosti. Aajajajaj.....

Tak to je asi zatím všechno. V krysicni nemáme internety, takže obrázky přijdou později. Přeji příjemné ráno těm, kteří právě snídají.

Zatim pa, 

M.

PS: ve VN je blokovaný facebook...takže good bye my frieds :-) (nějak to jde, ale zatím nevím jak...člověk musí svádět nelítostný boj s místní cenzurou, žít ve stínu ulic a hledat nové IP adresy)


pátek 10. září 2010

Už je to tu, už je to tady...

N vědomost se dává všem (těm, kteří to vědět chtějí, i těm, kteří to vědět nechtějí), že 20.9. večer se mnou vzléta letadlo smět Soul ---> Hanoi. Předpokládaný návrat 1.7.2011. Wuuwuwuwuwuuwuwu :-D