Jako vždy po dlouhém čekání nastoupím do červeno žlutého autobusu č.31 na ulici Ba Trieu, který mě zaveze za 3000 VND až domů, do Ta Quang Buu. Jako vždy jsem tu jediná "odjinud" v celém buse, což se samozřejmě neobejde bez patřičného pokukování, které mi v této formě ověšem ani nevadí, neboť lidé cestující autobusem bývají vesměs velice milí.
Jelikož jsou místní autobusy maličké a nizoučké, být ještě o 15, 20 cm vyšší, solidně bych si odírala hlavu o strop. Takhle jsem ale ideálně napolohovaná abych mohla zavětřit jablečnou vůni vycházející z větráčků... Tady jsem už jsednou jela, v Jablečném autobuse! Pan kontrolór a prodavač lístků zároveň mi u obchodního centra Vincom Towers pokynutím hlavou naznačuje, že bych měla vystoupit. Je to od něj velice milé, protože většina Vietnamců by nepředpokládala, že bych mohla jet do Bach Khoa. Houknu na něj, že jedu až do Ta Quang Buu.. a ani tohle se neobejde bez pokukování...
Pan řidič, polorozvalený na rozpadajícím se sedátku vohulí
Bonnie Ma iluze Psycho Crazy Busu je dokonána.
Celý Vietnam šílí a připravuje se na Tet - lunární nový rok. Na ulicích jezdí neskutečné množství manarinkových vozítek.. všechno se lakuje, všechno se čistí.. no prostě je to tady a další rok máme před sebou.
